Hovory na pravici IX – Vystoupení ČR z EU – cesta ke svobodě Praha 18. 3. 2013

Konzervativci mluvili o plánu na vystoupení z EU. A pomoci Václava Klause

Euroskeptická pravice opět besedovala. Na Novotného lávce se v pondělí večer 18.3. 2013 uskutečnily v pořadí již deváté Hovory na pravici, tentokrát na téma „Referendum o vystoupení z EU – cesta ke svobodě“. Vystoupily zde známé tváře konzervativní scény: Ladislav Jakl, Michal Semín, Petr Mach a Jana Bobošíková. Názory se různily, ale hlasy po referendu jako prvním krůčku ke svobodě zazněly zcela jasně.

„Dámy a pánové, milí Evropané,“ zahájil ironicky své vystoupení Jakl. Zkritizoval v něm Evropskou unii z různých úhlů pohledu a vyslovil se k otázce referenda. Je pro jeho vyhlášení a je ochoten spolupracovat s kýmkoli, kdo o to bude stát. „Debata o Evropské unii nemohla skončit deset let starým referendem,“ vyjádřil své přesvědčení. Unie, do níž jsme vstoupili a o níž jsme hlasovali, byla úplně jiná než ta současná, což je pochopitelné, protože je vyvíjejícím se organismem. A díky tomu se nám také čím dál více odhaluje její pravá tvář. „EU není posvátná kráva, je to živé téma k neustálé debatě, debatě, která se týká nás všech, naší svobody.“

Čím větší poznání, tím větší deziluze

Jakl se domnívá, že referendum o vstupu do EU mnoho lidí pojalo na obecné rovině, především jako otázku civilizačního a kulturního zakotvení České republiky. Hlasování tedy bylo spíše symbolické. A je zcela legitimní žádat dnes referendum nové. Citoval zajímavé údaje, které odrážejí důvěru našich občanů k EU. Podle výzkumu Centra pro ekonomiku a politiku důvěřovalo v roce 2004 unijním institucím 64 %, Evropskému parlamentu 49 %, Evropské komisi 46 % lidí, zatímco minulý rok to bylo 40 %, 30 %, resp. 28 %. Prezidentovi EU důvěřuje 22 % a ministryni zahraničí 21 % občanů. Co z těchto čísel vyplývá? „Čím větší poznání, tím větší deziluze,“ poznamenal Jakl.

„Není pravda, že je referendum krok do neznáma, víme, co bychom v takovém případě dělali.“ A odkázal na knihu Petra Macha „Jak vystoupit z EU“, kde jednotlivé kroky nastínil. V každém případě je nutné konat pomalu, trpělivě, ale bez ustání. Pak naše úsilí přinese výsledky. Prvním může být právě vyhlášení referenda. „Není možné stále z lidí dělat obětní beránky, pařez, na kterém se štípe dříví.“

Vzniklo Hnutí proti vlajce

Předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín vyzval k široké spolupráci na vystoupení země z EU. Je třeba nalézt společnou řeč i tam, kde v jednotlivých dílčích otázkách nepanuje shoda. Společným jmenovatelem by ale pro všechny mělo být úsilí o vyhlášení referenda, úsilí o obhajobu naší státní svrchovanosti. „Pokud chceme dosáhnout většího úspěchu než jsou tři procenta v parlamentních volbách, pak navrhuji, abychom spojili své síly alespoň v jedné věci: v prosazení referenda o vystoupení České republiky z Evropské unie,“ prohlásil Semín.

Vyjádřil zásadní nesouhlas s vyvěšením „protektorátní vlajky“ na Pražském hradě, jak to plánuje učinit prezident Zeman za přítomnosti předsedy Evropské komise Barrosa. Přítomným následně představil společnou platformu euroskeptických sil – Hnutí proti vlajce.

Svobodní začnou sbírat podpisy

Známým zastáncem vyhlášení referenda je ekonom Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů. Ten se ve své řeči zaměřil především na procedurální záležitosti týkající se referenda. Uvedl případ Grónska, které v roce 1982 z EU vystoupilo, a upozornil, že Lisabonská smlouva jednostranné vystoupení členského státu znemožnila. Nicméně čl. 50 Smlouvy o fungování EU nabízí možnou cestu. Ta ale nemůže být kratší než dva roky. Za Svobodné prohlásil, že 2. dubna, kdy má na Hradě zavlát protektorátní vlajka Unie, zahájí sběr podpisů pro případné referendum. To by bylo „cestou ke státní svrchovanosti“ a nezbytným krokem na cestě ke svobodě.

To Jana Bobošíková, předsedkyně Suverenity, v referendu cestu nespatřuje. Třebaže teoreticky je vystoupení možné, „referendum není v tuto chvíli cestou ke svobodě“. Důležitější je budovat takovou politickou sílu, která by vystoupení zajistila díky legitimitě získané ve volbách. Velkou příležitost proto spatřuje v příštím supervolebním roce. Otázkou ale je, zda Suverenita takovou politickou silou je a může být. Bobošíková zmínila dvě výhody, které Česká republika má: nemáme euro (a měli bychom se pokusit vyvázat se z povinnosti ho přijmout) a máme Václava Klause.

Nemůžeme spoléhat jen na Václava Klause

Na bývalého prezidenta došlo i v následné diskusi. Ladislav Jakl ale odmítl jakkoli komentovat chystané kroky Václava Klause i konkrétní podobu jeho budoucího politického angažmá, zmínil jen vznikající Institut Václava Klause. Upozornil ale, že nelze v budoucí práci spoléhat jen na osobu bývalého prezidenta. „Kdyby to viselo jenom na něm, tak si svobodnější a suverénnější zemi ani nezasloužíme,“ dodal. Mnoho se ale možná skrývalo za poznámkou Michala Semína, jež se týkala spolupráce Suverenity a Svobodných jakožto dvou nejvýznamnějších euroskeptických stran: „Pokud by se Suverenita a Svobodní dokázali dohodnout, pak by k tomu nezůstal lhostejný ani Václav Klaus.“

K překonání osobních neshod a „animozit“ vyzvala také předsedkyně Suverenity. Přítomným následně oznámila, že se v těchto dnech dohodla na spolupráci se Stranou soukromníků. Musela čelit otázce z publika, která připomněla její výrok, že by Evropa měla znít jedním hlasem. Bobošíková odpověděla: „Mně by se Unie, která by respektovala svobodu národních států a tržní ekonomiku, líbila. Pak by mohla znít jedním hlasem.“

Jakl: EU mi dluží deset let života v suverénním státě

Poslední slovo měl bývalý tajemník prezidenta Klause. Zopakoval, že je nesmírně důležité, aby se o EU vůbec začala vést relevantní debata. Pokud ji dnes někdo vede, „vypadá to jako něco extremistického, fašistického, nacistického. Kdybychom se o tom za rok mohli bavit, byl by to úspěch,“ zdůraznil. A domnívá se, že lze spojit obě cesty k opětnému nabytí státní svrchovanosti, jak o nich byla řeč, tedy cestu budování politického subjektu a sbírání hlasů pod petici o vyhlášení referenda. Jasně na závěr zopakoval, oč nám jde: „Chceme vrátit politiku zpět k nám. Politika se dá dělat jenom v suverénní zemi a suverénní země nemůže být členem Evropské unie.“

Za tím účelem by se měli spojit všichni, komu leží na srdci svoboda nás i naší vlasti. „Když skupina vězňů utíká z vězení, tak mají společný cíl. A když vylezou ven, jde každý někam jinam,“ zakončil Jakl.

Zdroj.

Fotogalerie

kliknutím na jakoukoli fotografii vstoupíte do fotogalerie