Ohlédnutí za 17. Hovory na pravici s předsedou bavorské AfD Petrem Bystroněm
Pražské setkání premiérů Visegrádské čtyřky, na němž Bohuslav Sobotka předstíral, že je ochoten svést souboj s Angelou Merkelovou o způsobu zastavení migrační krize (ve skutečnosti ani jeden z nich nic zastavit nechce), nebylo jediné, jež se ten den v Praze na téma (ne)řízeného stěhování národů odehrávalo.
Na pozvání konzervativní Akce D.O.S.T., ve zcela zaplněném velkém sále, s českými posluchači diskutoval představitel jediné skutečné německé opoziční strany Alternativa pro Německo (Alternative für Deustchland – AfD), těšínský rodák Petr Bystroň. Jeho pouhá přítomnost, i to, o čem přednášel, si zasluhuje pozornost hned z několika důvodů.
Teprve tři roky existující politická strana, kterou mainstream nepřestává nálepkovat jako „extrémistickou“ stranu s „fašistickými tendencemi“, je dnes již třetí nejsilnější formací v zemi našich západních sousedů. Už dokonce i oficiální průzkumy připouštějí, že v březnových volbách do tří zemských parlamentů překoná AfD hranici 10%. A zůstane-li v čele iracionálně se chovající politické třídy kancléřka „Mutti“, předpovídají jim místní volební prognostici v celoněmeckých volbách v roce 2017 minimálně dvojnásobek.
Jde o politickou formaci v Německu dosud nevídanou. Z původní pozice liberálních a umírněných kritiků společné evropské měny se po vypuknutí migrační krize transformovala ve stranu s uceleným programem s výrazně konzervativními prvky, v němž je místo i pro ochranu tradiční rodiny či německé národní identity. Stranu, jež postupně navazuje spolupráci s dalšími podobně zaměřenými uskupeními v Evropě, které chtějí zabránit masové migraci a s ní souvisejícímu unijnímu sociálnímu inženýrství.
Jde o stranu (a to je další zázrak), jež si do svého čela – nota bene v Bavorsku – nezvolila politika formátu Berndta Posselta, ale skutečného „našince“.
Z výše uvedeného plyne, že i kdyby Petr Bystroň své pražské publikum pouze pozdravil a po zbytek večera si po knížecku už jen spokojeně podřimoval, zasloužilo si jeho veřejné vystoupení na české půdě mimořádnou pozornost našich médií. Což se – navzdory důkladné propagaci akce v novinářských kruzích – „kupodivu“ nestalo.
Proč asi? Jeden z možných důvodů se skrývá v reportáži Josefa Kopeckého, zveřejněné na iDnes. Ať ji čteme sebepečlivěji, nikde v ní nenajdeme zmínku o tom, kdo Bystroňovu přednášku organizoval. Má to svoje opodstatnění.
Proč veřejnosti připomínat, že na příčiny nebezpečí, jimž dnes ve spojení s migrační krizí čelíme, poukazuje Akce D.O.S.T. již od okamžiku svého vzniku v roce 2007? Proč upozorňovat na existenci platformy, kde pod jednou střechou mohou kultivovaně diskutovat tak rozdílné osobnosti, jakými jsou Václav Klaus, Alexandr Tomský, Jana Wolfová, Adam B. Bartoš, Petr Hampl, Vít Jedlička či Petr Hájek, kam zavítají jak členové ODS, tak poslanci Úsvitu či Okamurovy Svobody a přímé demokracie? Veškeré úsilí, jež bylo vloženo do toho, aby se na konzervativní a národně orientované politické scéně dodnes nepodařilo překonat často uměle vyvolávané spory mezi jejími aktéry, přeci nesmí vyjít do ztracena!
Kdo byl Bystroňově přednášce na Novotného lávce přítomen, pak již ví, že nejde o českou specialitu. Německý mediální mainstream se chová obdobně. V lepším případě selektivní informace, manipulativní titulky či inkviziční způsob vedení rozhovorů s politiky AfD. V horším případě pak naprosté mlčení. I proto v Německu, stejně jako u nás, roste počet lidí, nespokojených s tím, jak o současných událostech referují hlavní deníky, rozhlasové či televizní stanice. Vžil se pro ně zastřešující termín – „Lügenpresse“, tj. lživá média. To sedí, neboť většinu z toho, co zaznělo v Bystroňově přednášce a následné diskusi, bychom v médiích hledali marně.
Nikdo se v nich nepohoršuje nad tím, jak německá vláda svou politikou otevřených hranic masivně porušuje platné zákony země. V moderním Německu, dávaném za vzor právního státu, má dnes před zákonem přednost zvůle kancléřky či pouhé nařízení ministerstva vnitra.
Tamní presstituti – v rozporu se zdravým rozumem – nepřestávají tvrdit, že velký počet migrantů v produktivním věku může Německo zachránit před demografickou a hospodářskou stagnací. Petr Bystroň v této souvislosti zmínil výzkum renomovaného německého ekonoma Sinna, z něhož vyplývá, že 15% příchozích Syřanů je negramotných a dalších 60% je na úrovni 3. ročníku základní školy. Není důvod se domnívat, že migranti z jiných zemí na tom budou lépe. Je proto nad slunce jasné, že přítomnost milionů pologramotných přivandrovalců s nataženýma rukama k absurdně štědrému sociálnímu systému a zcela odlišnou mentalitou nebude pro Německo přínosem, ale zkázou.
USA: hlavní je oddělit Německo od Ruska
Za pozornost určitě také stojí, že se Petr Bystroň, významný představitel třetí nejsilnější strany ve stále ještě okupovaném Německu, nezdráhal poukázat na hlavní viníky migrační krize – USA a Turecko. Americký zájem na balkanizaci a sociální destabilizaci Evropy je podle něj zřejmý – jde o to zabránit geopolitickému sblížení Německa s Ruskem. A Erdogan? Používá migranty jako beranidlo k prosazení svých požadavků vůči Bruselu (bezvízový styk, asociační dohoda) a současně jako nástroj k posílení svých „osmanských ambicí“ na pomezí Evropy a Asie.
Z Bystroňovy přednášky jasně vyznělo, že má-li z migrační vlny v Německu někdo prospěch, pak to jsou jen vládou placené neziskové organizace a firmy, jež profitují z veřejných zakázek. Dnes jich je již tolik, že lze hovořit o prosperujícím migračním byznysu. Zdá se, že dokud nebude státní měšec úplně prázdný, budou mít sluníčkářští paraziti zaručené astronomické příjmy z veřejných peněz.
Nad propastí
Alternativa pro Německo však nepřichází jen s kritikou. Má propracovaný a relativně jednoduchý recept na to, jak tragický migrační vývoj ještě zvrátit. Inspirováni australským příkladem, navrhují uspořádat propagační kampaně v zemích a táborech, odkud se běženci vydávají na cestu, upozorňující na nulovou toleranci vůči nelegálnímu přechodu hranic (o níž Merkelová a spol už také mluví).
A co s těmi, kteří již v Německu jsou? Vzhledem k tomu, že jejich odsun je proveditelný jen s velkými obtížemi, navrhují cestu finanční pobídky, nikoli nepodobné tomu, s čím přišla soudružka kancléřka. Každý, kdo se dobrovolně vrátí tam, odkud do Evropy emigroval, obdrží deset tisíc euro. V případě takové pětičlenné rodiny je to již dostatečně velká suma na to, aby si v místě svého původu mohla zajistit relativně slušný život. Takové řešení se nevyplatí jen migrantům, ale i německým daňovým poplatníkům, neboť roční náklady na jednoho migranta jsou trojnásobně vyšší…
Pokud však AfD svůj plán neprosadí a hranice země zůstanou pro běžence i nadále otevřené, spadne Německo – a spolu s ním i celá Evropa – do propasti, z níž už cesta zpět nebude možná. Odpůrci „extrémismu“ – dříve zvaného zdravý selský rozum – pro to dělají vše, co je v jejich silách.