Rozhovor místopředsedy Akce D.O.S.T. Michala Semína pro Parlamentní listy z 11. 11. 2016
Donald Trump k překvapení mnohých vyhrál. Čekal jste to? Paul Craig Roberts varoval před volebními machinacemi. Takže to bylo pomýlené varování? Nebo elity vzaly Trumpa na milost? Či jak to podle vás bylo?
Zní to v danou chvíli asi nepřesvědčivě, ale na rozdíl od řady svých přátel, o nepřátelích ani nemluvě, jsem tento výsledek spíše očekával. Zároveň jsem si však uměl představit, v závislosti na změněných okolnostech, i opačný scénář. Nicméně poté, co nebylo Trumpovi zabráněno v tom, aby se probojoval do finále závěrečného klání o Bílý dům, ve mně přesvědčení o tom, že se stane prezidentem, jednoznačně převážilo. Pokud jde o volební machinace – nelze vyloučit, že navzdory přesvědčivému vítězství Donalda Trumpa k dílčím volebním podvodům došlo. Vždyť o volebních přístrojích, evidujících hlasy pro Clintonovou i po stisknutí tlačítka Trump, vyšla k dnešnímu dni již celá řada článků. Na celkovém výsledku to však nic nezměnilo. Možná i proto, že alespoň část vámi zmiňovaných elit si zvolení Donalda Trumpa v zásadě přála. Vysvětlím později.
Dobrá. Co lze tedy od něho po nástupu do úřadu očekávat? Bude skutečně tak razantní, jak sliboval v kampani? A v čem se jeho způsob výkonu funkce bude nejmarkantněji lišit od toho, kdyby vyhrála Hillary Clintonová?
Je nesnadné v tuto chvíli odhadnout, kolik předvolebních slibů splní. Vždyť po pravdě řečeno ani nevíme, co z toho myslel vážně, a co ne. Každopádně podmínkou toho, aby splnil do puntíku vše, co v kampani sliboval, je spolupracující Kongres a administrativa, která mu nebude házet klacky pod nohy. Nebude to tedy mít rozhodně snadné. Pokud jde o druhý dotaz: Myslím, že není až tak důležité, zda a jak by se od sebe lišili způsobem výkonu funkce, ale tím, co by v praxi prosazovali. Trump si nemůže dovolit politiku podobnou té, kterou by prosazovala šílená Killery. Jeho voliči, vkládající do něj nemalé naděje, by mu to nikdy neodpustili. Co z jeho sympatického národně konzervativního a antiglobalizačního programu bude nakonec Trump reálně prosazovat, to se teprve ukáže. V tuto chvíli je nejdůležitější to, že se prezidentkou nestala Hillary Clintonová. To, že se do Bílého domu nebude stěhovat jedna z nejodpudivějších tváří současné americké politické scény, arogantní, mocichtivá, mstivá bisexuálka, důvodně podezřelá z mnoha závažných zločinů a schopná rozpoutat celosvětový válečný konflikt, je nejen pro mne skutečnou úlevou. Bez Trumpa by nikdy poražena nebyla, ostatní republikánští uchazeči o pomyslný politický trůn v USA na to neměli, topolánkovsky řečeno, gule.
Někteří prezentují Donalda Trumpa jako „poslední vzpouru bílého heterosexuálního křesťanského muže“. Lze to tímto způsobem popsat? Co jeho úspěchu nejvíce pomohlo? Navzdory všem médiím, průzkumným agenturám, celebritám, „osobnostem“, akademikům, velkým sponzorům…
Ano, i takto lze na Trumpovo vítězství pohlížet. Navzdory jeho ne vždy přitažlivým charakterovým vlastnostem se mu tím, jak otevřeně o mnoha problémech dnešní doby hovořil, podařilo získat na svou stranu snad všechny skupiny amerických občanů, jimž se příčí multikulturní ideologie, politická korektnost či zjevné nepřátelství Obamova režimu vůči tradiční rodině či křesťanství. Vámi zmíněná mediálně-kulturní „americká kavárna“, podporující Hillary, k Trumpově úspěchu však paradoxně také přispěla. Přeci každý, kdo má zdravý rozum a připojení na internet, si musel již dávno všimnout, jak „média hlavní stoky“ manipulují a lžou. Trávil jsem volební noc jejich sledováním. Nedalo se přehlédnout, jak se v průběhu sčítání hlasů měnil výraz ve tváři přítomných presstitutů ze štábů CNN (neboli Clinton News Network) či naší „veřejnoprávní“ ČT. Úchvatný zážitek. Ostatně fenomén ČT by si od někoho k tomu povolaného zasloužil podrobnější komentář. Nebo vám snad nepřijde směšné, jak se v jedné malé gubernii „svobodného světa“ dělala kampaň za zvolení Hillary Clintonové prezidentkou?
Co lze nyní od Trumpa očekávat v zahraniční politice ve vztahu k Evropě, Rusku, Blízkému východu a Číně? Věříte, že by například zásadně „osekal“ NATO, či se jen zmírní konfrontační styl vůči Rusku? Válka proti Rusku tedy nakonec nebude?
V této oblasti jsem víceméně přesvědčen o tom, že Trump svým předvolebním slovům dostojí. Bude hledat společnou řeč s ostatními mocnostmi, Rusko nevyjímaje. Samozřejmě za předpokladu, že se mu podaří zabránit infiltraci válkou posedlých neokonzervativců do své budoucí administrativy. Uspěje-li, pak je vítězství Trumpa v prezidentských volbách vítězstvím nás všech i bez ohledu na to, zvítězí-li i na jiných frontách.
Očekáváte, že Trump udělá něco zásadního v oblasti takzvané kulturní války: v otázce potratů, gender ideologie, homosexuálních manželství…
Pokud tak učiní, vejde do dějin jako skutečný kontrarevolucionář. Každopádně slíbil, že uprázdněné posty v Nejvyšším soudu – hovoří se až o třech – obsadí lidmi formátu nedávno zesnulého Antonina Scalii. I proto si získal podporu konzervativních křesťanů volajících po zásadním posunu směrem k ochraně nenarozeného života a tradiční rodiny. Rovněž přislíbil zrušit takzvaný Johnsonův dodatek, daňově trestající ty náboženské společnosti, jež veřejně zaujímají politická stanoviska. Slíbil též ukončit financování potratářské organizace Planned Parenthood, jejíž zájmy dlouhodobě zastupuje poražená Hillary. V případě jejího zvolení jsme si mohli být jisti tím, že prosazování konzervativních postojů k rodině či ochraně lidského života by bylo ještě obtížnější, než jak je tomu nyní. Proto je pro mne nepochopitelný postoj některých veřejně známých křesťanských aktivistů či politických analytiků, že oni by Trumpa nikdy nevolili.
Omezí Trump zásadně imigraci?
Pokud by v otázce imigrace zůstal nečinný, velmi by si tím u svého elektorátu ublížil. Nicméně bez ohledu na to, jakých praktických výsledků dosáhne, tak již samotný fakt, že se prezident USA neklaní bůžku multikulturalismu a dialogu s „náboženstvím míru“, je povzbuzením pro každého, komu není lhostejná civilizační a kulturní identita vlastního národa a státu.
Jaký to bude mít dopad na Německo a na politiky EU, která, například, co se týče sankcí, stínovala politiku USA? A co TTIP?
Po Brexitu další studená sprcha. Budou se tvářit děsně diplomaticky, ale jsou z toho na prášky. Prostě paráda. A TTIP? Ten je za dané situace neprosaditelný. Smluvní zakotvení globálního korporátního socialismu s onou čím dál tím nelidštější tváří si bude muset počkat na jiného amerického prezidenta.
Jaký vliv bude mít Trumpovo prezidenství na českou politiku a takzvanou pravdolásku, která měla silné zázemí v zámoří a na americké ambasádě?
Doufám, že se Trumpovo vítězství pozitivně projeví i u nás. Předně tím, že místní americká ambasáda, ať už je obsazená kýmkoli, přestane aktivně zasahovat do českého veřejného a politického života, například financováním obscénních akcí místních LGBT aktivistů. Přestane-li strýček Sam – už jsem málem řekl Brady – živit naši stále politicky ambicióznější „neziskovou“ sféru, pak asi zase začnu chodit malostranskou ulicí Tržiště bez toho, abych si v její nejpřísněji střežené zóně alespoň jednou pořádně odplivl.
Václav Klaus uvedl, že teď by mohla nastat řetězová reakce v Evropě. Přichází vzpoura obyčejných „nasraných“ lidí? Může následovat vítězství Hofera, Le Penové, Alternative für Deutschland…?
Může. A bude. Alespoň do té doby, než nastane to, čeho se nyní nejvíce obávám.
Co tím myslíte?
Víte, vzhledem k tomu, jak silná je pozice globalistů za kulisami veřejného života, je poměrně přesvědčivé vítězství kritika globálního vládnutí, nota bene v amerických prezidentských volbách, opravdu něčím nesamozřejmým. Jak je možné, že mu v tom soudruzi z „deep state“ nezabránili? Vždyť umějí-li vyvolávat barevné revoluce a obsazovat uvolněné úřady svými lidmi jinde ve světě, jistě si umí udělat pořádek i na vlastním dvorku. Proto se musíme ptát, proč dané kruhy nevyvinuly dostatečné úsilí na to, aby se prezidentem USA stala Hillary Clintonová.
Vy snad chcete naznačit, že ani Trump nebude mít šanci omezit vliv nadnárodních korporací, bank, Fedu…?
Moc bych si přál, abych se v tom, co nyní řeknu, mýlil. Stávající finanční systém, udržovaný při životě jen dalším zvyšováním dluhů, se již nejeví jako nadále neudržitelný. V ohrožení se nachází i dolar, sloužící dosud jako světová rezervní měna. Až se globalisté rozhodnou vytvořit nový, stabilnější finanční systém, následkem zániku systému předchozího a především pádu dolaru pak zcela jistě hrozí, že se USA z pozice supervelmoci přesunou na úroveň dnešních banánových republik. Rozhodně se to však nestane dřív, než 20. ledna 2017, tedy poté, co se nově zvolený prezident Trump ujme svého úřadu. A to proto, aby z nastalých potíží, proti kterým byla finanční a hospodářská krize po roce 2008 jen drobnou nehodou, mohli být obviněny nikoli globální finanční elity, ale antiglobalisté a konzervativní národovci, reprezentovaní dnes Donaldem Trumpem. Ti budou prohlášení za viníka vzniklé sociální a hospodářské krize a i mnozí z těch, kdo Trumpa volili, budou volat po další Změně s velkým Z, tentokrát z rukou větších machrů, než byla zdravotně i jinak hendikepovaná Clintonová.
Z toho však neplyne, že bychom se neměli z Trumpova volebního vítězství radovat. Nikde totiž není psáno, že moc globalistů je neomezená a jejich plány nezvratitelné. Třeba jim opravdu docházejí síly na to, aby se účinně bránili rostoucímu hněvu těch, kteří si navzdory indoktrinační mašinérii postmoderní globální kavárny uchovali touhu po svobodě a životě podle starých, osvědčených hodnot naší původní křesťanské civilizace.
zdroj: Parlamentní listy | foto:Hans Štembera