Svátek má: Důvěra • Objektivita • Svoboda • Tradice 

Menu

D.O.S.T. - Declaration SignatářiSněmy signatářů Prohlášení iniciátorůAkce signatářůKomentáře

Prohlášení - výzvy - otevřené dopisy

Naděje na budoucnost - Deklarace Akce D.O.S.T.

Zastavme ničení naší společnosti. Útok na člověka a jeho tradiční hodnoty má mnoho tváří, jde ale pořád o stejné zlo. Řekněme mu své DOST. Dost bezhlavé bruselské centralizaci a unifikaci, antidiskriminační legislativě, politické korektnosti, zneužívání problematiky tzv. sexuálních menšin k útokům na přirozenou rodinu, zneužívání „protikorupčního tažení" ke špehování a kriminalizaci nepohodlných osob, omezování vlivu rodičů na výchovu a vzdělávání dětí, dost sebevražedné vstřícnosti vůči nelegální imigraci!

Právě v letošním roce, kdy si připomínáme 700 let od narození velkého českého panovníka, krále a římského císaře Karla IV., vyvrcholila krize projektu známého jako Evropská unie. Pochybné unijní „elity“ v mnoha ohledech nepokrytě prokázaly, že osud evropských národů je tím posledním, co jim leží na srdci. Evropa, a s ní i Česká republika, dnes stojí tváří v tvář silám schopným rozvrátit všechno, zač stojí lidem Západu za to žít a pracovat. Vůči tomuto nebezpečí se nelze stavět slepým, drsné probuzení z takového sebeklamu by totiž tentokrát mohlo přijít nečekaně brzy. Současná imigrační krize a neschopnost či neochota značné části politických třídy tuto krizi řešit, ukázaly hloubku rozkladu a vážnost situace. Vnější hrozby jsou fatální, máme-li se však ještě, alespoň nyní, v hodině dvanácté, vzchopit, musíme se nejprve vypořádat s vnitřním ohrožením, které představuje utopická ideologie multikulturalismu a krátkozraký odklon od tradičních hodnot rodinného života a národní pospolitosti.

Současná krize nespadla z nebe

Již prosazení Lisabonské smlouvy definitivně ozřejmilo, že cílem kormidelníků „integračního procesu“ v Evropě není představa společenství vzájemně spolupracujících nezávislých států, ale v podstatě totalitní vize jediného superstátu řízeného multikulturní ideologií. Mocní političtí a mediální stoupenci této vize postupně protlačili řadu významných omezení občanských práv a svobod i do českého právního a politického systému.

D.O.S.T.

Tento vývoj naštěstí nezůstal zcela bez odezvy svobodymilovných a vlastenecky smýšlejících občanů. V listopadu 2007 byl zveřejněn Manifest D.O.S.T. s prvními desítkami podpisů veřejně činných osob, vyjadřujících „hluboké znepokojení nad plíživou, leč nepřehlédnutelnou ideologizací veřejného života“ a přihlašujících se ke společné obraně státní suverenity, národní svébytnosti i tradičních institucí, norem a hodnot. To byl začátek řady demonstrací, happeningů a veřejných diskusí, které během následujících let nemohla ani nepřátelsky naladěná média zcela ignorovat. Ukázalo se, že identifikace hrozeb, na něž Manifest D.O.S.T. před devíti lety upozorňoval, byla až chirurgicky přesná.

2016

Jakkoli není třeba na textu Manifestu cokoli měnit, současná politická situace v naší zemi, v Evropě i na celém světě vyžaduje, aby myšlenky v něm obsažené byly poněkud rozvedeny, blíže specifikovány či o některé nové důrazy doplněny.

Je znovu třeba připomenout nebezpečnost „antidiskriminační“ legislativy, která zavlekla do českého právního řádu nejen princip (a slovník) politické korektnosti, ale i zvrácenou zásadu presumpce viny. Razantně odmítnout ideologické zneužívání role veřejného ochránce práv i působení nadbytečného institutu „ministra pro lidská práva“. Je třeba pozdvihnout hlas proti zneužívání problematiky sexuálních menšin k útokům na přirozenou rodinu, včetně stále hlasitěji prosazovaného „práva“ homosexuálů na adopce dětí. Je třeba navrátit akademickou sféru ke skutečné vědecké práci a vyhostit z ní nástroje ryze ideologické propagandy typu „genderových studií“. Je třeba zastavit zneužívání různých „protikorupčních tažení“ k soustavnému špehování občanů a k účelové kriminalizaci (či alespoň skandalizaci) nepohodlných osob z politické či hospodářské sféry. Je nutné odmítnout také znovu a znovu se objevující snahy o omezení vlivu rodičů na výchovu a vzdělávání dětí (státem řízená „integrace“, povinná sexuální výchova, povinná školka, inkluze atd.). A konečně, je nezbytné zastavit sebevražednou vstřícnost vůči nelegální imigraci a odmítnout její „evropské řešení“ v podobě kvót, delegace ochrany hranic na orgány EU a podobných opatření. Hranice našeho státu si musíme zabezpečit sami. Je nutno říci znovu a co nejhlasitěji své DOST.

Jen tak máme naději na budoucnost.


© 2010 Akce D.O.S.T. - Důvěra - Objektivita - Svoboda - Tradice - akce-dost@seznam.cz | webmaster