Tak to vypadá, že celý pokrokový svět, svět nových, světlých zítřků je v pozoru a drží palce té malé, nedemokraticky znásilňované zemi ve středu EU. Přeje ji, aby už konečně shodila své okovy, aby se zbavila tyrana a nezpůsobilého opilce na Hradě. Aby prapor svobody, vztyčený z Brusele, zavlál nad hlavami volně vydechnuvších občanů a protektorátní tatíček Drahoš mohl být konečně zaúkolován prakticky, nikoli pouze ideově.
Tolik ironie. Avšak dlouhodobé nemravné útoky na stávajícího prezidenta, které po vítězství v prvním kole voleb jen nabraly na obrátkách, jsou natolik závažné, natolik zuřivé, až přízračné, že se jen obtížně hledají slova, jež by vyjádřila znechucení nad tímto absurdním divadlem.
Že je společnost rozdělená, je pravda. Nikoli však vinou prezidenta Zemana. Stojí proti sobě pouze zdravý rozum a nebezpečné, bláznivé vize inženýrů lepších zítřků. Už jsme je tady zažili. Ti novodobí „inženýři“ jdou však ještě dál. Svou pseudokorektností a svým pohrdáním jakýchsi nadlidí vůči tupému plebsu devastují vše, co drží svět, jak jej známe, pohromadě. Svět svobodných názorů, proti kterému oni staví svět Jediného Správného Názoru. Ničí svět suverénních států, které – při své odlišnosti – jsou schopny definovat své zájmy a spolupracovat tak, aby vyjednaly pro své občany výhodné podmínky. Podmínky vyhovující právě jim a nikoli nějakému naklonovanému euromolochovi, který se už dávno utrhl ze řetězu a rve poslední kalhoty těm, kterým měl sloužit.
Prezident Zeman vyvěsil nad Hradem vlajku EU. Vždy byl eurofederalista. Volila jsem ho, přestože jsem vždy byla proti vstupu do EU. Volila jsem ho, protože oproti – stejně pregnantně se vyjadřujícímu – knížeti, Miloši Zemanovi na ČR a jejích občanech záleží. Právě vzhledem k Zemanově eurofederalizmu, budiž postoje současného prezidenta varovným, zvednutým prstem těm
eurohujerům, kterým ještě zbyteček zdravého rozumu zbyl. Ať si uvědomí, že asi není vše v pořádku, pokud se i takový člověk staví proti bruselskému diktátu a je pro referendum o EU. Jako prezident, který to má v popisu práce, hájí totiž zájmy svého národa, své vlasti, do jejíhož čela byl demokraticky zvolen. A právě za to je urážen, peskován a nenáviděn všemi těmi, kteří neunesli prohru, kteří odlišnými názory pohrdají a jen ty své povýšili na normu správného a dokonce – slušného chování.
Prezident je nenáviděn za to, že odmítá migraci s importem islámu a naprosto nepřizpůsobivých jedinců. Těch, kteří budou pouze těžit ze sociálního systému a jak předvádějí tam, kde se nahromadili, jsou a budou hrozbou pro celou Evropu. Je dehonestován za to, že jedná s Čínou a snaží se alespoň něco zachránit z možností, které si už dávno začaly prozřetelně rozebírat světové mocnosti. Pravidelné výlety jejich představitelů do Říše středu a nových obchodních příležitostí naše média ovšem cudně zamlčují. Prezident Zeman objektivně hodnotí Rusko – připomínám, že to už není Sovětský svaz – a staví se tak proti umělé euroamerické eskalaci napětí, proti vytváření ruského strašáka, proti vytváření nebezpečných mýtů, které vyvolávají dojem, že ruské tanky už pomalu stojí na hranicích naší republiky. Prostě – chová se jako prezident suverénního státu, třebaže naše suverenita je po Lisabonu poněkud iluzorní.
Proto budovatelé světlých zítřků fedrují právě Jiřího Drahoše, svou vyvolenou, naprogramovanou hlásnou troubu. Považují občany za plebs, který o našem postoji k EU nemůže rozhodovat, ačkoli o vstupu do EU mohl. Za plebs, který o sobě nemůže rozhodovat vůbec. Protože – konec hry na demokracii, blbečkové!
Konečně – stejně jako prezident – je nenáviděn, zesměšňován a dehonestován i Tomio Okamura. To je totiž u nás dobrým zvykem. Nepolemizuje se, neargumentuje, ale zesměšňuje se a dehonestuje. Pokud je pan Okamura například „připuštěn“ do veřejnoprávních médií, je s ním jednáno jako se „sprostým podezřelým“. Není pozván, aby diskutoval, ale aby se obhajoval! Agresivita a ironizující nadřazenost veřejnoprávních moderátorů je hluboko pod čarou čiré pochopitelnosti. O novinářské
etice se totiž vůbec mluvit nedá…
Jaromír Soukup, majitel soukromé TV Barrandov je proto pražskou kavárnou dalším, kterého radostně nenávidí. Hostí totiž Miloše Zemana, dává prostor Tomiovi Okamurovi. Dělá si za své peníze svou televizi a v ní své pořady, ozvučuje témata, která bývají tabu, zve si, koho chce. Kavárna vyje: „No, fuj! Ta úroveň!“ A tady je na místě kontrolní otázka: pokud by veřejnoprávní média plnila svou funkci nestranného informátora a neprolhala se do stavu vzteklinou postiženého, slintajícího psiska,
byly by pořady Jaromíra Soukupa tak sledované? Takže – zaplaťpánbůh, že si vydělal a může vysílat. Vyvažuje nevyváženost veřejnoprávních médií a přitom mi na to netahá peníze z kapsy jako ony.
Teď jsme prostřednictvím těch správných a „nezávadných“ médií, krmeni správnými názory toho správného zahraničí. Jsme ve středu zájmu! Jsme pupek světa. Celý svět k nám prý obrací oči a té zkoušené české zemičce přeje nového – toho správného – prezidenta. Tak moc jim naše dobro leží na srdci, že už sem importují i obnažující se, frustrované aktivistky, vrhající se prezidentovi do cesty a opakující mantru na strašení „titulkové“ části veřejnosti. Že bychom se mohli „těšit“ i na veřejnou,
protizemanovskou soulož Pussy Riot před oltářem ve svatém Vítu?
Ono se to totiž v té Nové Evropě nějak sype. Velká Británie, Maďarsko, Polsko, úspěchy stran „populistů“ a „extrémistů“, u nás úspěch Tomia Okamury a koruna všeho – „hrozba“ znovuzvolení arciškůdce Šťastných zítřků, prezidenta Zemana.
To nic, milá EU! To jen Evropa dostává rozum. A je nás dost, kteří doufáme v jeho vítězství. A proto je nás dost, kteří doufáme i ve znovuzvolení prezidenta ČR, pana Miloše Zemana. V nového prezidenta ale doufá i druhá strana. Inu – uvidíme. Chtělo by se dodat – Pánu Bohu poručeno. Jenže ten se tím zabývat nebude. Ten nám věnoval právo volby. Pozor! V tzv. demokracii v rámci eurounijního protektorátu by nemuselo zůstat samozřejmostí.
Autorka je bývalá televizní hlasatelka, publicistka a signatářka manifestu D.O.S.T.