Bažiny vřou a stínový stát řve. Máme za sebou týden, který změnil svět. Velkohubé? Patetické? Možná, ale pravdivé. Začalo to výzvou papalášům z G7, aby příště přizvali Rusko. Pokračovalo to peskováním amerických vazalů v NATO, vyvolávající živé vzpomínky na Trumpovu předvolební rétoriku o tom, jak je tato studenoválečnická organizace překonaná. Následovaly poznámky „Putinova agenta“, že EU je obchodním nepřítelem USA a výtky vznesené na adresu britské premiérky Mayové, že to s Brexitem snad ani nemyslí vážně a že je krajně nepravděpodobné, že by za těchto okolností mohla velká Británie s USA vyjednat solidní obchodní dohodu. Boris Johnson by prý britskou vládu vedl lépe.
Není v danou chvíli zas až tak důležité, že Trump své výroky později mírní a dává jim nové interpretace – podstatné je, že tato jeho slova vůbec zazněla. Říkáme to pořád dokola – i kdyby se Donald Trump v bažinách nakonec opravdu utopil, musíme mu být vděčni již za to, že dokázal, čas od času, nazývat věci pravými jmény. Vždyť který z amerických prezidentů po Dwightu Eisenhowerovi měl tu odvahu veřejně hovořit o tom, že moc volených reprezentantů je fakticky podvázána existencí vazeb a zájmů za kulisami moci působících elit?
Globální kavárna dostala další úder i nyní v Helsinkách při summitu, kterého se Trumpovi odpůrci obávali natolik, že krátce před jeho začátkem vznesli obvinění na adresu 12 ruských zpravodajců, že se de facto podíleli na Trumpově volebním triumfu. Jen duševní minimalisté (zkratkou TOP 09, alternativně STAN) nepostřehli, že šlo o klasickou „účelovku“, mající za úkol svázat Trumpovi při jednání s Putinem ruce. Že má toto obvinění politický, nikoli trestně-právní charakter, plyne i z toho, že se tito údajní Putinovi hackeři do USA k soudnímu stání asi jen tak brzy nedostaví. Leda že by je americké tajné služby, které washingtonské bažiny neustále okysličují, unesly na základnu v Gauantanámu, kde by s nimi prostřednictvím zde tolik oblíbeného waterboardingu vedly poněkud jiný dialog, než jaký probíhal v Helsinkách.
Co se ve finské metropoli tedy tak mimořádného stalo? Předně Trump s Putinem spolu hovořili dvě hodiny jen mezi čtyřma očima. Takže pokud Trumpa nestačili včas očipovat, je nanejvýš pravděpodobné, že „Deep State“ (stínový stát nevolených) ví o této části summitu kulový. Veřejná část jednání obou státníků – oba si toto označení zaslouží – však nebyla, optikou jeho odpůrců, o nic méně skandální.
Tisková konference, která nejspíš věrně vystihla atmosféru jednání obou delegací, pak globální kavárnu rozzuřila do běla (či spíše do ruda). Ačkoli oba neskrývali dílčí neshody, jejich vyjadřování jasně prokázalo, že si jsou vědomi společných zájmů i potřeby spolupracovat na řešení konfliktů ve světě, vyvolaných silami, vůči kterým se Trump od počátku vymezuje. Což fakticky znamená, že snaze izolovat Rusko od zbytku světa, případně jej vtáhnout do válečné konfrontace (kde berou transatlantičtí jestřábi jistotu, že by v ní zvítězili?) vyrůstají, díky Trumpovi, nenadálé překážky.
Ta část amerických tajných služeb, která má za úkol Trumpa zdiskreditovat a připravit půdu pro zbavení prezidentského úřadu, chápe slova svého šéfa, zpochybňující věrohodnost tzv. vyšetřování tzv. ruského vměšování se do volební kampaně, jako otevřené vyhlášení války. Proto také prostřednictvím CNN (ČT v americkém podání), jejíž vlajkový moderátor Anderson Cooper pro CIA pracoval, od pondělního večera nedělá nic jiného, než že obviňuje Trumpa z vlastizrady, burcuje proti němu veřejné mínění a vyzývá k jeho sesazení. Další známá tvář tohoto bažinatého kanálu, Christiane Amanpour, se zděšením v tváři zvěstovala, že případné spojenectví Trumpa s Putinem ohrozí základy „liberálně demokratického světového řádu.“
Kéž by měla pravdu. Také pražský močál, napájející se z bažin za Velkou louží, musel vypustit do mediálního éteru svou denní dávku síry. Tomáš Klvaňa, Vladimír Votápek či Petr Kolář, všichni protiruští propagandisté, neskrývali na obrazovce ČT svoje zděšení z toho, co také může znamenat, že „patříme na Západ“.
Je samozřejmě možné, že v příštích dnech zařadí prezident Trump z taktických důvodů zpátečku a některé své helsinské výroky začne reinterpretovat. Platí však, co bylo řečeno úvodem – co bylo jednou do veřejného prostoru vyřčeno, již nikdy nelze vzít zcela zpět. Natož zničit ozvěnu, kterou tato statečná slova vyvolají.
A tak paniky, kterou Trump s Putinem v kruzích jim nepřátelsky nakloněných vyvolávají, nyní mohou využít další autentičtí politici, které nedávno vyvolaná vlna odporu k řízené demografické proměně Evropy přivedla k podílu na moci. Připomeňme, že ze strachu z dalšího vývoje ČT raději pomlčela o tom, že krátce před Putinovým odletem do Finska pobýval v Moskvě italský ministr vnitra a šéf protimigrační Ligy Mateo Salvini, který pro server bruselských bažin Politico prohlásil: „Řím bude pracovat na tom, aby byly zrušeny protiruské sankce. Pomocí všech způsobů, které nabízí umění demokracie. Na rozdíl od předchozí italské vlády se při dosažení našeho cíle nebudeme bránit ani použití veta“.
Takže důvod k radosti? Určitě. Ale nezapomínejme na to, že každá akce vyvolává reakci. Myslet si, že se všechny ty bažinaté potvory budou jen tak chvíli čertit a po pár dnech nad tím vším mávnou rukou, je samozřejmě naivní. Právě nyní sbírají síly k odvetnému úderu. Kdy se tak stane a jak bude vypadat, nevíme, ale že přijde, tím si jisti být můžeme. Novičok hadr.
Vysušit bažiny není nic snadného, zvláště když vezmeme v potaz všechny ty pod povrchem propojené smradlavé kaluže, které po světě (včetně naší republiky) má. Donald Trump je v mnoha ohledech pašák, ale bude mít dost sil na to, aby této líté sani usekl více hlav? Třeba tu duhovou. Vždyť již za měsíc obsadí Prahu lidé, kterým je v bažinách dobře. Zase budou vystavovat na odiv svoji „jinakost“ a přesvědčovat nás, že jsou vlastně „gay“.
Tak jako v letech minulých, také letos je mezi hlavními partnery Prague Pride velvyslanectví USA. Půjde také Trumpův republikánský velvyslanec Stephen B. King na čele průvodu oplzlé hrdosti, jak to činil jeho předchůdce Shapiro? I kdyby nešel, i nadále platí, že se oficiální podporou pražského „prajdu“ USA nepřijatelným způsobem vměšují do českého veřejného života. Ani mýtické hackery na to nepotřebují, protože jim významný počet našich politických bumbrlíčků zobe z ruky zcela dobrovolně.
Bitva to bude dlouhá a bude mít ještě mnoho překvapivých zvratů a peripetií. Výstřel ze zálivu v Baltském moři však poskytl všem nepokořeným nepopiratelný záblesk naděje.