Nemám ve zvyku psát do novin o vlastních trampotách. A i když dnes udělám výjimku, bude to více o stavu naší společnosti, než o mně. Krátká rekapitulace událostí posledních dnů: Byl jsem navržen SPD za člena Rady ČTK a v prvním kole jsem obdržel nejvyšší počet hlasů. Navzdory tomu (či právě proto?), že jsem byl den předtím aktivistou Minářem před zaplněným Václavákem označen, věcně zcela nesmyslně, za konspirátora. Navzdory tomu, že jsem byl některými poslanci krajně levicových Pirátů a krajně středové ODS obviněn – zcela neoprávněně – ze šíření nenávisti. Vypukla panika. Po pár dnech oznámil Jan Hamáček, že v případě mého zvolení zváží ČSSD odchod z vlády. Liberální média, soukromá i veřejnoprávní, roztočila svoje dezinformační kola na maximum. Bylo nutné vyvolat zdání, že v případě mého zvolení nebude ohrožena jen nezávislost ČTK, ale samotná demokracie v této zemi.

Blíží se 30 let od Velké Sametové. Byl jsem přímým aktérem nejen listopadových událostí, ale i vlastní přípravy studentského protestu. Angažoval jsem se v Hnutí za občanskou svobodu a založil studentskou sekci Demokratické iniciativy. Za tyto aktivity jsem byl mnohokrát vyslýchán, krátce zatčen a vyloučen ze studií. Když mi estébáci vyčítali, že rozvracím socialismus, nemohl jsem říct ani popel. Když mi dnes soudruh poslanec Kupka (ODS) v České televizi nadává do antisemitů (antisemínista jeden!), takřka se slzou v oku vzpomínám na ty dávné soudruhy, neboť ti v měli v hodnocení mých postojů a motivů alespoň pravdu. Mediálnímu lynči, jemuž jsem na Kavčích horách i v jiných médiích vystaven, nelze čelit jinak než s nadhledem, svědectvím pravdě a pohrdáním novodobými kádrováky.

Přestože se v žádném z mých článků nic antisemitského nevyskytuje – své bližní zásadně posuzuji podle skutků, nikdy podle etnické příslušnosti – a ve svých vyjádřeních to jasně dokládám, mnozí novináři a politici tuto hnusnou pomluvu šíří dál. A ve veřejnoprávních Událostech, komentářích přitom po tři vlahé večery nepřestávají zobrazovat mou tvář, aby bylo jasné, do koho si po Ladislavu Jaklovi dnes může ona poněkud zostřená „pravdoláska“ praštit. Snad ani nemusím dodávat, že po celou dobu oné kampaně, založené na citátech, vytržených z kontextu či zcela úplných nesmyslech, mi nikdo z Kavčích hor nezavolal, aby si mně pozvali a já se mohl před mými oponenty hájit. Nedivím se jim – jejich domeček z cinklých karet by se jim okamžitě rozsypal. Hlavně nepřipustit, aby se lidé dozvěděli, že to, co o Semínovi vytrubujeme do světa, je do značné míry na vodě.

Rozumím tomu, že levicově liberální média a různé nátlakové organizace nechtějí, aby byť sebebezvýznamnější veřejný post zastával člověk, který jde proti proudu, i když mu to činí různé existenční potíže, člověk konzervativních názorů na společnost, morálku či rodinu, vzdorující nastupující totalitě politické korektnosti a sociálního inženýrství, další bruselské centralizaci, oklešťování občanských svobod a ničivým dopadům genderové ideologie či umělého multikulturalismu. Člověk, který tvrdí, že mráz dnes nejde z Kremlu, ale z pokrokářských center na Západě.

Snaha progresivistů uchovat si názorový monopol ve veřejnoprávních médiích a nepřipustit jeho sebemenší oslabení je možná pochopitelná, ale s demokracií to nemá nic společného. V tom, jak smýšlí a jednají, si s demokraty lidovými mohou demokraté liberální podat ruce. Třeba i milionkrát.

Michal Semín, zakladatel Akce D.O.S.T. a kandidát SPD do rady ČTK

Vyšlo v MF DNES 2.7. 2019