Zpátečnická úvaha o potřebě neodkladného utopení Moderny (i Postmoderny)
Za časů, kdy naše vsi vypadaly jako na obrázcích Josefa Lady a po covidu nebylo vidu slechu, vynášely děti před Velikonocemi z obcí zimu-figurínu zvanou Morana, Smrtholka, Smrtka. Na znamení odchodu mrazu a návratu životadárného slunce. Smrtka byla zapálena nebo odvržena do vodního proudu, případně obojí, a jaro se mohlo, urychleno dětským rituálem, chopit vlády o něco dřív.
Žili jsme si dobře, před covidem, ale nežili jsme dobře. Snažili jsme se zapomenout na smrt a zapomněli jsme na život. Kdo nám nakukal všechny ty hlouposti o pokroku a „krásném novém světě“? Hlouposti, které nás odvedly od věcí opravdu důležitých: Od věrnosti, rodiny, domova…. Od vůně půdy, od zručnosti a pracovitosti předků, od radosti dětí, od hledání krásy a smyslu života. Kdo nakapal svinstvo do každé čisté studánky? Kdo nás obelhal vidinou světovosti a dal nám výměnou lepkavé nic? Kdo a kdy nás navedl a zavedl, takže teď, když se šeří, bloudíme jako děti ztracené v temném lese?
Viníkem je vylhané dogma, že všechno nové, je zákonitě lepší. V jak různých barvách už jsme ho slyšeli: „Nový člověk“, „Nová Evropa“, „Již neplatí, co za stara!“, „Zpátky ni krok!“, „V dnešní době“ …Ve třetím tisíciletí…“. Je to přístup k realitě, který si neprávem přisvojuje výkony mysli a práce, železobetonem počínaje a nanotechnologiemi konče. Ve jménu humanity, ve jménu revoluce, stále kupředu, k novým zítřkům pod taktovkou intelektuálů se srdcem nalevo. Viníkem je virus modernity. V architektuře, ve filosofii, teologii, politice… A jeho poslední mutace, zvaná postmoderna, která už potratila i zbytky logiky a měřítek.
Kosi pravil: „Nikoli rozvážně kupředu, ale rozhodně zpátky, neboť před námi je propast“. Zastavme a vraťme se, rychle pryč z věčně moderního (a postmoderního) „nejlepšího světa“ jaký kdy byl. Zpět do světa normálního, kde člověk ví, že je smrtelný, že je článkem řetězu, který nemá právo přetrhnout, že na něm záleží. Zpět do světa, kde člověk tvoří hodnoty pro budoucnost, chce mít děti a vychovat je. Do světa, který si vystačí se dvěma pohlavími. Světa, kde se primitivitě a barbarství neříká „rozmanitost“. Do světa, kde není pravda, jakkoli tvrdá, považována za „zraňující“ a tudíž nežádoucí. Do světa, kde existují národy a státy jim slouží. Do světa, kde má smysl hledat krásu a domáhat se spravedlnosti, kde se ještě smí smát se a zpívat.
Vezměme, podle té dávné tradice, symbolickou figurinu Morany-Moderny-Smrti a vrhněme ji někam do proudu vody, ať od nás odtáhne hodně daleko. Už jí bylo za ta léta opravdu dost. A sami se omyjme, vodou studenou a pramenitou. A vydejme se na cestu domů. Zkusme to a najdeme smysl a chuť života. Dnes potřebnější, než kdykoli jindy.
Vaši Zpátečníci
(Petr a Markéta Bahníkovi)
Podle Sustkove Spalovsti nosili Smrt s nekolika prestavkami uz pred druhou svetovou valkou i po ni. Organizovane to zacalo v roce 1959, kdy to prevzal organizacne Ceskoslovensky cerveny kriz. „Kazdorocne pruvod vyrazi na jinou stranu vesnice. Letos sel k vodojemu na horni konec, pristi rok pujde smerem za kostel na dolni konec. Tem postavam, ktere lidi nosili, se rikalo Smrtosi, Smrtaci, Morany, Mareny a taky Klataci, Ti byli takovi velci a na te tyci se klatili. Dokonce se tu nosily i Hanacky, ty byl krasne nastrojene,“ vypravela reditelka a dodala, ze z vypraveni vi, ze lide vybihali ze staveni a divali se, jestli se na strome pobliz nejakeho domu nezachyti pentle. „Kdyz byla ze Smrti, znamenalo, ze v dome ten rok nekdo zemre, kdyz z Hanacky, dala se ocekavat svatba,“ vypravela Sustkova a dodala, ze krome Hanacek, skoncily vsechny smrtky v ohni,“ pokracovala Sustkova. Nejinak tomu bylo i tuto nedeli. Deti postupne nahazely symboly zimy do ohne, aby se mohly tesit na jaro. Snad jen jedinou vyjimkou byla jeste ne sestileta Zuzanka, ktera brekem a slzickami v ocich premluvila tatinka od likvidace jejiho vytvoru. Babicka ale byla neoblomna a vyuzila chvilky, kdy divenka rekla ano. V tu chvili letela Smrtka do ohne, jenze vzapeti se opet ozval divci plac. Zuzanka pritom neabsolvovala paleni smrtek poprve. „Ale tato se ji moc libila,“ rekla babicka. „Nechtela jsem ji tam hodit,“ pofnukavala divenka jeste chvilku, ale pak uznala, ze aby do Spalova prislo jaro, bylo nutne smrtku spalit.
Svatá pravda! Bohužel dnešní doba ovládaná zmanipulovanými sdělovacími prostředky, se těžko překonává.My co něco pamatujem to vidíme a ve své rodině se snažím, aby to chápali i ti mladší, ale škola, města a politici vše překroutí.Musím jen věřit, že my co si tu zdravou dobu pamatujem, dáme hlas, v následujících volbách, stranám, které nás zbaví vlivu zkorumpovaného západu a EU.Navrátí hrdost na vlastenectví a národnost ke slovanské kultuře.
Současný režim je genocidní, sadistický, kriminální, zločinecký, gangsterský a mafiánský.
PROTO LZE CHÁPAT VŠECHNY FORMY BOJE PROTI NĚMU JAKO ZCELA LEGITIMNÍ.
Stejně tak bylo naprosto legitimní popravit Heydricha jako tehdejší největší bestii a zrůdu.
Pěkná úvaha. Vynést jako morana by se měli všechny ty genderové a liberální exkrementy.Však jako morana jsou ve výsledku symbolem smrti nejen národů ,jednotlivců,tradičních rodin ale i smrti na věčnosti-Liberalizmus který prosazuje Joe Biden vede s smrti jak tělesné tak i po smrti nespasení.
Tohle co je teď se dřív či později překoná protože to nemůže dlouho vydržet.