Akce D.O.S.T. pořádala třicátý třetí diskusní večer s názvem Hovory na pravici. Setkání se uskutečnilo v pondělí 4. dubna 2022 od 18:00 hodin v budově ČSVTS (sál č. 217), Novotného lávka 5, Praha 1. Večer byl věnován tématu  NA PRAHU DIGITÁLNÍHO GULAGU. Své příspěvky přednesli: odborník na kybernetickou bezpečnost  Luděk Nezmar,  místopředseda Úřadu pro ochranu osobních údajů  Josef Prokeš a místopředseda Akce D.O.S.T. Michal Semín. Celý večer moderoval předseda Akce D.O.S.T. Petr Bahník.

Kompletní digitalizace státní správy je velkým nebezpečím pro naše svobody, stejně jako všudypřítomné špiclování, která nás kvůli moderním technologiím provází na každém rohu. Občané by měli mít právo se rozhodnout, zda chtějí tyto technologie využívat, ale rozhodně by nikdo k tomu neměl být nucen. Takové právo by mělo být uzákoněno. Shodli se na tom účastníci v pořadí již 33. Hovorů na pravici pořádaných 4. dubna v Praze na Novotného lávce konzervativním spolkem Akce D.O.S.T. Diskuse pod názvem „Na prahu digitálního gulagu“ se odehrávala v situaci, kdy nám stát již názorně převádí, co s námi chce udělat.

Obsazení bylo reprezentativní. Jako panelisté vystoupili místopředseda Akce D.O.S.T. Michal Semín, odborník na kybernetickou bezpečnost Luděk Nezmar a místopředseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Josef Prokeš. Celý večer moderoval předseda Akce D.O.S.T. Petr Bahník.

ve svém příspěvku především poukázal na skutečnost, že Operace covid byla urychlovačem zavádění digitálních technologií omezujících naše životy například formou trasování a zaváděním eRoušek. Důležitým milníkem bylo také zavádění covid-pasů, se kterými se ale počítalo již nějakou dobu před tím, než uměle vyvolaná krize v roce 2019 začala významným způsobem ovlivňovat naše životy.

Tento projekt byl poprvé představen už v roce 2018 a následující roky s covidem jeho zavádění do praxe jen uspíšil. Součástí celého covidového digitálního projektu je podle něho i monitorování nálady obyvatel a koordinovaný boj s takzvanými desinformacemi, který se od té doby dostal na kvalitativně vyšší a represivnější úroveň. Z toho také vyplývá, že covid pasy nebyly zavedeny kvůli nemoci, ale naopak nemoc kvůli covid pasům. Součástí digitální kontroly obyvatelstva jsou i další projekty globalistů jako je například evropská digitální peněženka, nebo tzv. zelená kreditní karta, jejíž užívání je omezeno na limit spotřeby CO2.

Digitalizace je podle Semína pouze nástrojem ke změnám společnosti, které jsou součástí Velkého resetu. Součástí tohoto procesu je i zavádění digitální měny včetně pokusu zavést i digitální českou korunu. „Krize jsou obecně katalyzátorem urychlovačem vývoje a „pokroku“, který by jinak trval dlouhé roky. I když jsme v této otázce na začátku, není vyloučeno, že digitální hotovost bude v nějaké podobě součástí budoucnosti české koruny.“

Jeden z účelů digitálních měn prozradil generální manažer centrální banky centrálních bank což je tzv. BIS v Basileji Augustino Cartens. Ten, jak uvedl Semín, si na jedné z veřejně dostupných videokonferencí povzdychl, že centra finančního světa, nemají kompletní přehled o tom, kdo je vlastníkem té které stodolarové bankovky a jak s ní ten člověk nakládá. „Viděli jsme, co digitalizace peněz dokáže udělat v případě, že někdo podporuje politicky nepohodlný projekt, jako například konvoj svobody v Kanadě. Okamžitě byli vytipováni všichni, kteří tento konvoj podpořili, a byli jim zablokovány bankovní účty,“ připomněl Semín.

Luděk Nezmar je významný IT odborník. Ukázal proto na praktických příkladech, čeho jsou současné digitální technologie schopny. Pracují například se změnou obličejů u sledovaných videí současných politiků, a to i v online přenosu, přičemž laik není schopen tuto záměnu rozpoznat. Poukázal také na nebezpečí na veřejnosti rozmístěných kamerových systémů, které dnes disponují takovými technologiemi rozlišování, že umějí výběrově nabídnout analýzy konkrétních sekvencí a časových pásem podle zadání. Například záběry všech určených aut za celý týden nebo setkání určitého počtu lidí v parku.

Nezmar rovněž připomněl nebezpečí sledování pomocí mobilních telefonů, což už dnešní technologie dovedla k dokonalosti. Jako příklad uvedl izraelský systém Spyware Pegasus o který v současnosti žádá ukrajinská vláda, která by chtěla využít jako informační zbraň v konfliktu s Ruskem. Varoval rovněž před tzv. sociálním kreditem, jehož zavádění je v pokročilém stádiu v Číně a stále častěji se jeho prvky objevují v západní Evropě, kde se o této možnosti „bodování občanů“ podle jejich loajality ke státu mluví stále častěji. Chování v souladu s názory vládnoucích elit je v tomto systému odměňováno systémem kreditu, o který v případě „nezodpovědného“ chování můžeme přijít. Dalším nebezpečím je rozvoj autonomních zbraní, především miniaturních dronů, kterými lze již dnes zabíjet velké množství lidí bez osobní účasti.

Nezmar také poukázal na nebezpečí sociálních sítí. „Smyslem sociálních sítí vůbec není to, abyste se s někým novým spřátelili a předali si nějaké nové informace. Vše je naopak podřízeno algoritmům jejichž smyslem je maximalizovat zisky a donutit uživatele, aby na sítích trávili co nejvíce času. Jde o reklamní peníze. O svobodě slova vůbec nemůže být řeč,“ uvedl počítačový odborník.
Josef Prokeš

o tématu jako místopředseda Úřadu pro ochranu osobních údajů také mnohé ví. Upozornil na neustálý tlak na to, abychom se vzdali části osobních svobod ve jménu domnělé bezpečnosti. V této souvislosti připomněl stálou platnost teze amerických Otců zakladatelů: „Kdo se vzdá své osobní svobody ve jménu bezpečnosti, nezaslouží si jedno ani druhé.“

Novodobé špiclování a kádrování, kterého jsme dnes svědky a na jehož základě dnes někteří lidé nemohou vykonávat svá povolání, přispívají i informace, které o sobě občané sami prozradí v příspěvcích na sociálních sítích. A to mnohdy i příspěvky mnoho let staré, neboť jejich digitální stopa zůstává. Bezbřehá digitalizace, kterou už několik let sledujeme, má podle něho svá vážná úskalí, a neměli bychom ji brát na lehkou váhu. Nevíme například, kdo všechno má přístup ke zmíněným kamerovým záznamům, které často porušují naše soukromí.

ČR není podle něho Estonsko, které nám vizionáři a prosazovatelé digitálního světa dávají často za vzor. Celé to podle něho připomíná technonáboženství. V Evropských zemích podle něho ještě před časem byly docela přísné předpisy na porušování osobní svobody, které jsou však s nástupem nadnárodní legislativy stále častěji přizpůsobovány globálním trendům.

Varoval také před elektronickými volbami, které sebou nesou kritická nebezpečí pro demokracii a upozornil na vytváření rozsáhlých databází, nad kterými stát nemá úplnou kontrolu. Jako příklad uvedl databázi vytvářenou při posledním sčítání obyvatelstva, stejně jako databázi Národního zdravotnického integračního systému, ze kterého není možné nijak vystoupit. Nebezpečím jsou podle něho také nové biometrické občanské průkazy.

„Platí, že využití dat dnes roste exponenciálně. Data mají obrovskou přidanou hodnotu. To, co dříve trvalo hledat například v politických kauzách celé měsíce se dnes na počítači najde za pár minut. A to ještě v takové kvalitě, že nikdy nevíte, zda jde o původní data, nebo zasáhl nějaký algoritmus, který ta data podle zadání převypráví. Jako všechno, i data stárnou. Ona sama se sice nemění, ale mění se jejich okolí. A také se mění způsob interpretace a skutečnost, jak byla sbírána a kdy byla vytvářena,“ varoval Prokeš.

Chceme žít ve vězení?

Globální trendy nástupu digitálního gulagu sebou nesou znaky nového náboženství, které je starým známým pokusem o vytvoření nového člověka, jak jsme jej znali z vizí komunismu. Dnes je tato rovina rozvinuta ještě šířeji než v dobách vlády marxleninské ideologie, neboť k ní přistupuje i takzvaná transhumanitní složka. Tedy technologické spojení člověka s digitální entitou, čímž by podle těchto šílených „vizionářů“ vznikl nový druh bytosti, který by prý aspiroval na nesmrtelnost.

Vypadá to úžasně moderně, ale nejde ve skutečnosti o nic nového. Jak zdůraznil Michal Semín, tento odvěký souboj jistého typu lidí s Bohem stojí i za současnými pokusy. Jejich důležitým nástrojem jsou právě digitální technologie, které nás stále pevněji uzavírají do digitálního gulagu.

Jde o to, jestli to otrokářům dovolíme.